Jaroslav Maniš je dalším dobyvatelem VKJČ

Je to náš letošní nejvzdálenější účastník, blahopřejeme! Jak píše ve svém reportu, zážitky byly silné, tak budeme moc rádi, když se k nám zase někdy podívá 🙂

„Zdravím do Jižních Čech, a posílám vrcholové foto z letošní VKJČ a pár vět, které vystihují posledních pět, místy doslova pořádně žhavých, letních dnů tady na jihu.

Před mojí služební cestou na Šumavu jsem mrkl, jaké možnosti nabízí VKJČ a zaujal mě nápad v kategorii „Výkon“, kde pořadatelé seskupili po pěti vrcholech ve čtyřech pohořích. Jelikož jsem mimo Šumavu na jiném místě nebyl, tak mi přišlo zajímavé podívat se v rámci této koruny do nových destinací v naší zemičce. A protože mojí „domovskou“ korunou je ta úplně první – ano VKV a absolvování několika dalších, tak se nabízela i možnost porovnání a to bylo docela překvapivé…

Nakonec z toho bylo pět etap v pěti dnech. Tuto středu jsem začal Českou Kanadou, která je pomerně zasažená kůrovcem a tak to bylo docela jako doma, i když na můj vkus docela hodně nutných přejezdů po silnicích. Další v pořadí byly ve čtvrtek Novohradské hory a tu jsem tedy dospěl, coby „hostující vrchař“, k dvěma docela nepříjemným zjištěním – je to opravdu docela „konec světa“ s akutním nedostatkem vody a pak, a nevím co bylo horší, nevzal jsem si horolezeckou výbavu. Jsa býti neznalým prostředí, překvapily mě vrcholy, kde se dá dostat jen s kolem na rameni…Kamenec, Jelení vrch a hlavně Vysoký kámen alias Slepice, to teda bylo něco…V pátek naladěn pohledem na Kleť vyrazil jsem zdolat dalších pět vrchů v Blanském lese. Začal jsem na Kluku a hle předchozí horolezecké zkušenosti se opět šikly(až jsem si říkal, zda to organizatoři nepřehnali-nu pak se dočtu, že jsem měl udělat foto někde na rozcestníku a kolo tam nechat? a jít se kochat výhledy, tak to asi NE – dle mého soudu špatné doporučení) nu a dál super, rozhledna Granátník – zákaz vstupu, ptž se rozpadá, ok tak hurá na Kleť, klášter a kouzelné místo Svatováclavská studánka s troškou hledání v hlubokém lese mimo cest…Šumavu po mých zkušenostech z minulosti jsem rozdělil předem na dvě etapy a tak v sobotu dva vrchy u Strážného, kde jeden byl nepřístupný (v ohradě se stádem krav a statným býkem), takže foto z cesty a dnes kolem Kvildy zbylé tři vrchy, z čehož opět trošku pochoďák na Popelnou či Popelní horu. Vy kteří jste dočetli až jsem, tak mám osobní doporučení: pokud nejste ultramaratonci typu mílařů, tak řádně potrénujte, protože místy jsou, při vlastním srovnání, na rozdíl od místních úseků úplně na pohodku, mnou do těchto dnů velmi neoblíbené jesenické táhlé šotoliny – už nebudu nikdy klít :-))), valašská Lemešná ze Sedla pod Lemešnou :-))), a pár dalších míst (jasněže chápu – místní znalci si natrasují známé cesty), nicméně výborný trénink na Drásala…A pak POZOR na doporučené trasy v odkazech, nejsou cyklo, nýbrž turistické 🙁 … Celkový dojem – poznání nových krásných míst, ale s vydáním velkého množství energie a nevím, zda všichni mají chuť do takových výkonů (ano mají zde i kategorii „Kolem komína, nicméně koruny vznikly za účelem poznání nových míst pro širokou veřejnost, a tady na jihu nvm, nvm).

A na úplný závěr, jak jsem zbvyklý u jiných absolvovaných korun, pár statistických údajů:

Česká Kanada 86 km +1540m 5:45 hod.

Novohradské hory 80,5 km +1684m 6:43 hod.

Blanský les 66 km +1622 5:47 hod.

Šumava I 38 km +695 2:41 hod.

Šumava II 67 km +1429 5:01 hod.

Pro pořadatele – super nápad s rozdělením vrcholů, ale fakt je nutné vybírat tak náročné skalnaté vrcholy? Některé koruny mají pro tento účel kategorii „pěší“ 😉

Zdraví Jara Maniš z Chvalčova, člen Cobram bike teamu Holešov“