Vítek Sirotek přidal kategorii VÝKON

Tradiční vícedenní objíždění vrcholů, plánované na začátku sezóny se Stenlym a Jarunem, nám zhatilo počasí. Jaro bylo studené a deštivé, tak jsme vyměkli. Doufal jsem, že se to podaří později a nakonec to vyšlo. Pro změnu se staronovým parťákem Petrem Šiklem. První plán byl objet všechny vrcholy kategorie VÝKON. Pak mě Peťan upozornil na svoji údajnou (na naší cestě nakonec neprojevenou) malou výkonost zaviněnou výpadkem a zeptal se mě, jestli musíme na Kleť, když už jsme tam byli v rámci společné vyjížďky organizátorů VK. Na žádný důvod jsem nepřišel, tak jsem trasu předělal – upravený plán byl cca 405 km z Jindřichova Hradce na Šumavu, celkem 18 vrcholů.

Po rychlé domluvě jsme vyrazili ve čtvrtek 9.9.2021 po práci vlakem. Prvním plánovaným vrcholem byl ten pověstný Járy Cimrmana. Když jsme v Jindřichově Hradci vystoupili, tak se mě Peťan zeptal, proč si pro něj nezajet vlakem, když je vlastně na nádraží. Na žádný důvod jsem nepřišel, tak jsme se ještě svezli úzkokolejkou. První vrchol byl tedy dobyt pouze vlakem – to bude asi rarita v celém projektu VK 🙂 . Pak už nám nezbylo nic jiného, než na ty naše bajky sednout a rozjet se. Cesta nám ubíhala příjemně. Zastavili jsme se u automatického výčepu u Nového Světa, pak na rozhledně u Jakuba a pak taky v pivovaru v Rudolci. Do Dačic už jsme doráželi skoro po tmě, dali si večeři a pak ještě kousek popojeli do lesa na spaní. Na kole ujeto 30 km, vlakem ušetřeno 23 km, zdolány 2 vrcholy.

Vyráželi jsem brzo, takže na vrcholu Bába jsme byli skoro na východ slunce. Přes Sedlo jsme dojeli do Slavonic, kde jsme si na benzínce dali snídani. Trojmezím jsme se rozloučili s Českou Kanadou a uháněli do Třeboňské pánve. Poblíž hranic jsme u rybníka Hejtman jeli klasickou zkratkou – bylo to delší, ale zato horší cesta. Nakonec jsme vybloudili správným směrem a v pořádku dojeli do Staňkova. Tam jsme si dali lehký oběd – polívku a vyrazili směr Nové hrady. Tam jsme měli domluvený nocleh, ale nakonec se mi Peťana podařilo přemluvit, že je ještě brzo a že ještě něco musíme ujet. Do cesty se nám postavila Kraví hora, s výjezdem z Horní Stropnice po louce (ve vedru za pražícího slunce), prudkým asfaltem přes Hojnou vodu, výšvihem po štěrkové cestě a závěrečným trialem po kamenné cestě. Hodina dřiny, 400 výškových metrů. Naopak do Černého údolí jsme se pěkně svezli a v 16 hod jsme se začali zavodňovat. Bylo ještě brzo, ale tentokrát se mi už Paťana (a vlastně ani sebe, jelikož další občerstvovačka byla 3 hodiny daleko v Malontech a to by znamenalo dojíždět za tmy) přemluvit k další jízdě nepodařilo, tak jsme počkali na zavíračku a šli spát do borůvčí. Na kole ujeto 127 km, zdolány 4 vrcholy.

Ráno jsme vyrazili opět brzo, přeci jen ležet 8 hodin na kořenech stačí a tak je člověk v 6 ráno jak rybička. Přes Myslivnou jsme sjeli do Pohoří, vystoupali na Kamenec, pak na Jelení vrch a sjeli do Malont. Tam jsme si nakoupili v sámošce a všechno snědli. Na vyhlídku od Slepicí je to opravdu náročné, kolo jsme vláčeli po skále. Pak už jsme se ale svezli k Malši, po asfaltu dojeli do Kaplice nádraží a přes Věžovatou pláni dorazili ve 13 hodin do nádražky v Krumlově. Bylo to akorát, cestou začalo pršet, tak jsme zmokli jen trochu. Nad řízkem se mě Peťan zeptal, proč se na vrcholy Blanského lesa nevykašlat, když jsou dosažitelné na kole z Budějc a nedojet na Šumavu vlakem. Na žádný důvod jsem nepřišel, tak jsme vlakem dojeli až do Nového Údolí. Tam se mě Peťana podařilo přemluvit, že je ještě brzo a že ještě něco musíme ujet, tak jsme přes České Žleby dojeli do Strážného. Ještě bylo celkem brzo, ale tentokrát se mi už Paťana (a vlastně ani sebe, jelikož další občerstvovačka byla 1,5 hodiny daleko v Botových Ladech a to by znamenalo dojíždět za tmy) přemluvit k další jízdě nepodařilo, tak jsme počkali na zavíračku a šli spát do mlází. Na kole ujeto 90 km, vlakem ušetřeno 70 km, zdoláno 5 vrcholů.

Ještě skoro za tmy jsme vyrazili směr Knížecí Pláně a přes Pomník převaděčům do Borových Lad. Na otevření obchůdku v 8:30 jsme si dokonce museli počkat. Cestou na Alpskou vyhlídku jsme se zahřáli, pak si užili krásný sjezd po loukách a čekala nás vrchařská prémie – bufet pod stadionem na Churáňově. Tam jsme se vyhřívali na sluníčku na terásce a užívali si chvilku před závěrečným výjezdem na Popelnou Horu. Pak už nás čekal jen dlouhý sjezd přes Stachy na vlak do Čkyně. Cestou nás ještě překvapilo pár výjezdů na modré značce, obzvlášť ten přes Putkov si budu navždy pamatovat. Ve Čkyni jsme byli kolem 13 hod, ale už nebylo kam jet, tak jsem Peťana ani nepřemlouval 🙂 . Hospody byli bohužel zavřené, ale alespoň jsme si nakoupili ve večerce, dojeli na nádraží a čekali na vlak. Na kole ujeto 75 km, zdolány 4 vrcholy.

V Budějcích jsme ještě celou výpravu důkladně zhodnotili a povyprávěli naše zážitky Janičce … celkem ujeto na kole 322 km, vlakem ušetřeno 93 km, zdoláno 15 vrcholů …bylo to bajkově parádní, náročné i přes úlevy, čas mezi sezením na kole a u piva jsme dokonale vybalancovali, takže jsme si to celkově moc užili. Díky parťáku, už se těším na příště!

Při našem putování nás stihla ta nehoda, že jsme pili jedno pivo za druhým, a tak nedošlo na vrcholy Blanského lesa. Dva vrcholy, Kleť a Kuklov, jsme už měl ze společné vyjížďky organizátorů VK.

Pro dokončení mi tedy zbývali 3 vrcholy. V sobotu 18.9.2021 jsem vyrazil na Kluka, pak po hřebeni směr Svatováclavský pramen. Přes Křemži a Křemežské louky jsem po úbočí Kletě dojel k Modrému obrázku. Naplánoval jsem si přejezd vrchu Granátník jako lahůdku na závěr. Cestou mi prasklo lanko od teleskopické sedlovky, takže sjezdy se sedlovkou nahoře jsem si užil méně, ale i tak to bylo super. A došlo i na velké překvapení. Když jsem na pokraji zhroucení rval bajk přes kameny na vrchol Granátník, tak najednou koukám 2 metry přede mnou cizí bajkeři. Ale nebyli cizí, byla to Janička s Peťanem! Neuvěřitelné setkání! Janička se prý bála, podle funění, že zpoza smrčku vyrazí kanec 🙂 Společně jsme se vyfotili u rozhledny a pak zajeli do Vrábče. Tam jsme se nějak zasekli, takže nezbylo než do Budějc dojet, jak příznačně, vlakem. Tím jsem letošní VKJČ stylově završil. A už se těším na příště!