Jiří Baloušek je prvním dobyvatelem VKJČ kategorie VÝKON
Blahopřejeme, všech 20 vrcholů zdolal na jeden zátah nonstop! Dech beroucí výkon, navíc ne v úplně příhodných klimatických podmínkách. Co se dá dělat, když bylo hezky tak se nesmělo mimo okres a teď se zima vrátila nejen na hory, ale i do nížin. Jirka ale na nic nečekal a vyrazil hned první víkend, kdy mu to bylo umožněno. Svoji cestu nejdříve popsal stručně, ale výstižně:
„Včera vlakem do JH a potom povlastni ose nonstop. Mezi první a poslední fotkou přesně 30 hodin. Bylo to zase maso, ale krásný. Zima (zmrzla mi voda v bidonu), sníh, ale nádherná příroda. Viděl jsem muflony, stopy od vlků, zubry a nakonec stádo 30ti jelenů kousek od silnice ( než jsem vyndal foťák, tak byli bohužel pryč a už byli jenom slyšet praskání větví). Bylo toho moc. Vše zavřené, takže ať žijou studánky.“
Jirka podal výborný výkon nejen v sedle kola, ale i se záznamovou technikou a při zpracování materiálu z cesty, takže si při čtení jeho doplněného reportu můžeme představit cestu tímto senzačním videem.
Report Jirka Balouška:
„Vrchařská koruna Jižních Čech nonstop
Letos, díky lockdownu byla možnost startovat o týden déle, než byl oficiální začátek výzvy VKJČ. Už od loňska jsem byl přesvědčen, že to dám nonstop. Ještě jsem chvilku přemýšlel, že si to rozdělím na 4 výlety, díky rozmístění vrcholů, ale původní záměr nakonec zvítězil…
V plánu vyrazit z domova měním a jedu obráceně. Takže vlakem na začátku a ne na konci. Po práci, vyrážím vlakem do Jindřichova Hradce, kde si dávám „večeři“ na benzince a vyrážím na tu legraci…
První vrchol, Kaproun – Járovo nedobrovolná zastávka. Chvilku před mi vypadává 33 (pozn.redakce Budvar 33 pro neznalé :))z kapsy a vím, že úvodní 🍺 bohužel nedám, obal vyhodím do koše na zastávce. První vrchol je trochu jiný, než si ho pamatuji. Trocha sněhu a vykácený les, to ještě umocnil…
Při odjezdu slyším přijíždět vlak úzkokolejky, který jede směrem od JH do N. Bystřice, ale to už jsem skoro v Kaprounu.
Cestou na druhý vrchol Havlova Hora, potkávám dva muflony, míjím hraniční kámen Čechy-Morava, zajedu se podívat do Nového Světa jestli není otevřený samoobslužný bar, ale ještě není a okolo Ďáblovy prdele jedu k rozhledně. Je tu spoustu míst, které stojí za to, ale už jsem je viděl, třeba Štrpské pleso, ideální místo na výlet s dětmi. Druhý vrchol rozhledna U Jakuba – Havlova Hora brána zavřená, rychlé foto a směr Dačice.
Cestou projíždím přes Český Rudolec kde bych za normálních okolností zastavil v místním pivovárku, ale jedu dál, projedu Dačice. Třetí vrchol Bába je na kopci odkud je vidět Nová i Stará Říše možná i Telč. Nejvýchodnější bod zdokumentován a hurá k sousedům z Vysočiny.
Začátek utíká docela rychle i s focením si držím průměr kolem 25 km/h. Dorážím na Sedlo, kde je vykáceno taky docela dost stromů, aspoň je vidět do okolí.
Cestou z Nového Hobzí až poSlavonice prakticky kopíruji dokonalou linii bunkrů, které byly postavené pro obranu státu (po vzoru Maginotovy linie) jejich osud znáte. Člověk přemýšlí, kde by další bunkr udělal, popojede a on tam je, možná i na lepším místě. U pátého vrcholu se ze mě stává převaděč a naviguji občana z Rakouska na přechod hranice, který je odtud kousek zpátky. Říká něco o kontrole, že musí lesem, tak mu na mapě ukážu, kde by to asi šlo a jdu se fotit. Už je skoro tma a není na co čekat, teď bude dlouhý přejezd.
Lehce přituhuje a začíná poletovat sníh, cestou objevuji studánku, kterou využiji a doplňuji vodu. Kousek za Landštejnem mám defekt, který se snažím utěsnit knoty, ale ty vydrží asi kilometr a musím dát duši. Průměr rychle klesne a trochu mi to kazí náladu. V Nové Bystřici jsem měl v plánu zastavit na Benzince, ale ta má dávno zavřeno. Musím si vystačit s tím co mám a spoléhat na studánky, které určitě musí cestou být. Naštěstí projíždím Třeboňsko, tak cesta relativně odsýpá, i když by tu nějakou benzínku chtělo, ale bohužel všechny zavřené. Zachrání mi až Dobrá Voda a kostel Panny Marie Těšitelky, kde vyvěrají dva prameny a utiším svoji žízeň.
Šestý vrchol Kraví Hora je pod sněhem, výstup se zpomaluje a vlastně i sestup. Nechci riskovat nějaký karambol a raději kolo vedu. Novohradské hory nezklamaly a sněhu přibylo. Někde to jde jet, někde se musí tlačit, navíc ještě víc přituhuje a oblékám vše co mám, jenom pláštěnku nechávám až bude nejhůř.
Novohradky jsou drsné, ale i krásné, při vystoupání na Myslivnu, sedmičku mojí koruny, při hledání vrcholu nacházím nivelační tyč a „trempy“, kteří si tady dělají oheň, aby se zahřáli. Vyfotí mě a za odměnu mi dají pivko a buřta, kterého si opeču na ohni a trochu se zahřeji. Chvilinku pokecáme, popřejeme si štěstí, dokonce dostanu jednu plechovku na cestu a jedu dál na další vrchol u hranic.
Cestou k hranicím na osmičku Kamenec objevuji stopy, protože široko daleko žádné lidské kromě těch mých nejsou, tak to musí být vlčí stopy. Jelení stopy pozoruji už delší dobu, ale vlčí vidím takhle v přírodě poprvé. Kousek před Kamencem narazím na stopy od kola jsou docela široké a vedou na Kamenec. Alespoň nemusím kontrolovat navigaci, kolo hodím na záda a drapu se na vrchol. Divím se, že ten přede mnou, to skoro pořád jede. Možná to byl e-bike. Ke konci jsem byl rád za gravel a role se obracejí, protože tahat nějakou elektrickou mrchu muselo dát zabrat. Foto na vrcholu a druhou stranu dolů, tam už se dalo chvilkami jet i v tom sněhu. Na cestě se stopy vrací zpátky, kde jsem je objevil asi tam bylo zaparkované auto, já jedu na druhou stranu.
Teď už to trochu jede a místama ubývá sníh v závislosti na nadmořské výšce. Další vrchol Doppler-Jelení vrch je nad tou hranicí, kde sníh je. Při focení se pomalinku začíná rozednívat. Je čas snídaně, tak do sebe soukám toasty od dcerušky, díky Karolí. Chci se napít a zjišťuji, že mám led v bidonu, tak to fakt asi muselo mrznout.
Mám sebou ještě to pivo, ale to si dám až někde u popelnice, abych mohl vyhodit plechovku. V Malontech, které ještě spí, vdechnu obsah plechovky. Obal hodím do kontejneru a vydávám se k Vysokému kameni. Cestou mě zaujme pasoucí se obrovské plemeno Highland Cattle, které musím vyfotit. Stejně jako to pivo zmáknu i 10tku koruny Vysoký kámen – Slepici, foto a jedu dál. Ještě sundavám jednu vrstvu oblečení, už nemrzne jsou 2,7 °C.
Vysněnou zastávku mám ve Velešíně na Benzině, nakonec ještě zastavím v Ločenicích v krámku nakoupím proviant a pití, protože kontrolka paliva svítila všemi barvami. Velešín teplé kafe, doplnění pití, energie do elektroniky, motivační rozhovor s manželkou a hurá na toho jak hází Granáty. Cestu znám z Toulaní nebo Bohemky, tak si to zkrátím před Zl. Korunou trailem. Na Granátník objevuji další traily docela by byla zábava to jet dolů. Foto u rozhledny a je načnutá druhá půlka Koruny.
Teď mi čeká kolem 340 výškových metrů na Kleť, která je schovaná v mlze. Cestou nahoru se objevuje sníh a led, takže závěr musím vytlačit. Po povinném fotu zjišťuji, že je otevřené výdejní okénko a mohu se plnohodnotně najíst. Kulajda, buchtičky se šodó a když jsem na 12tce Koruny, tak jednu 12tku polknu a ve 12h odjíždím dál.
Posilněn a napojen, sklouznu o pár metru níže, kde už není led na cestě, obléknu ještě jednu vrstvu a jedu kouknout na toho Kluka. Cestou se jídlo pomalinku mění na prémiové palivo a nohy začínají točit na odpovídající otáčky. Na Kluku je to jak na Václaváku, tak chvilinku počkám a připravím techniku na focení.
Další vrchol 14tka Svatováclavské pramen je kousek od Kluka a prakticky pořád z kopce. Takhle hezkou studánku jsem dlouho neviděl voda samozřejmě super.
Teď mě čeká stoupání na Kuklov, které už jsem párkrát absolvoval, ale nikdy mi nebavilo navíc značka s 12% stoupáním tomu nepřidá. Nakonec jsem to nějak sfouknul a odměna byla 15tka Kuklov odškrtnutá.
Poslední 5tka přede mnou odhadem necelé 133 km domů. Klesání a stoupání s 12% se postupně střídá. Ve Smědči dávám kávu a mažu řetěz, šustil stejně jako jazyk. U Křišťanovic zastavím u výběhu se Zubry a fotím si je. Ve Volarech volám domů, že se ohřívám na čerpací stanici a doplňuji cukry, kofein, protože mi čeká asi 65km na poslední vrchol Popelnou. Teď ještě za Žleby k 16tce Památníku pohraničníků z Volar je to prakticky pořád do kopce. Navíc začíná sněžit a trochu foukat samozřejmě proti. Paradoxně se mi jede dobře asi kofein a cukry zafungovaly a dodaly energii tělu v potřebném množství. Památník je v ohradě pro krávy, ale šlo se dostat až k němu. Povinné foto, ještě bych chtěl stihnout nějaké vrcholy za světla, tak docela pospíchám.
Jedu zpátky přes České Žleby na Strážný a jedu po silnici. Dalo by se jet i Krásnohorskou cestou přes Stráženskou slať, ale teď je to uzavřené kvůli Tetřívkovi obecnému a může se tudy až 1.6. Od Strážného na Knížecí Pláně je to pořád do kopce a přibývá i sníh, naštěstí se to dá projet je to uježděné místami až na asfalt. U kostela jsem byl nedávno s rodinkou na procházce, takže jsem věděl kudy. Tady ten kostel má zvláštní osud a vlastně i celé okolí, člověka až zamrazí a nebude to zimou. 17tka vyfocená rychle na 18tku přes Borovku.
Na Borové Ladě jsem co by dup. Kousek za parkovištěm k Chalupské slati u Teplé Vltavy asi tak 100m od silnice se pase stádo asi 30ti Jelenů, jsem z toho, tak paf, že i když jsem se snažil co nejdříve vyndat foťák, stádo bylo pryč. Bylo slyšet praskání větví jak si razili cestu, kudy chtěli. Byl to neskutečný zážitek. Rychlá fotka u pomníku, kde jsme byli taky nedávno, na tom samém špacíru jako na Knížecí. Rozsvítit světla a na poslední dva vrcholy.
Předposlední vrchol je Alpská vyhlídka, kousek od Borovky, takže jsem tam za chvilku. Fotka vrcholu, výměna baterie v čelovce, večeře 2 toasty a polknutí coly a mohu vyrazit na poslední vrchol.
Vypadá to, že už tady někdo jel na kole, možná kolega vrchař. Sněhu, tak nějak, aby se dalo jet a moc to nezpomalovalo, přes Šindlovy Dvory proti směru trasy Šumavského maratonu na Nové Hutě. Měl jsem dvě možnosti kudy, jedna byla po asfaltu a potom závěr brutální kopec nebo tudy, kudy jedu a budu riskovat, že bude sníh a nepůjde projet. Rozhodnou Pláně jestli se budu propadat do sněhu nebo ne. Naštěstí je to zmrzlé, utažené rolbou a dá se jet. Je mi jasné, že vrstva 20-30cm sněhu bude i za Churáňovem, naštěstí tudy jeli lesníci a já jedu ve vyjetých kolejí. Jak říká kamarád, cesta zpět je prohra. Dojíždím pod Popelnou a volím trasu z Toulaní, jsem první člověk kdo tudy jde. Přede mnou tady chodili jen Jeleni. Koukám na hodinky a vypadá to, že bych to mohl stihnout za 30 hodin od první fotky v Kaprounu. Na minutu přesně fotím poslední ceduli a volám domů, že jsem to zvládnul. Vzhledem k tomu, že u cedule nebyly vidět žádné stopy od kola něco mi říkalo, že…
Posílám email s fotkami a domlouvám se s manželkou co teď, chce mi jet na proti, jsme domluveni, že jak se vymotám z lesa, tak se ozvu. Povede se mi přejet odbočku a trochu vyjedu jinudy, to už mám na sobě i pláštěnku. Je kosa jako🐷, trochu vyměknu a svolím, aby mi jela naproti. Dojedu až do Čábuze, kde si dám vítěznou 33, kterou se mi podařilo dovézt celou a vítám se s Milčou. Rozmrznout se mi povede až doma.
Mám to za sebou, bylo to maso, ale krásný. Děkuji rodině za podporu.
Celkem najeto 402,55 km, nastoupáno 6956 m, za 32 hodin. Od prvního vrcholu po poslední vrchol za 30 hodin.“
