Dalším dobyvatelem VKJČ je Vítek Sirotek
I na pošesté se mi podařilo objet vrcholy a zařadit se tak mezi úspěšné v kategoriích VÝKON i VÝLET. Podařilo se to na 3 výjezdy.
První výjezd jsme se Stelym a Jarunem naplánovali na 3 dny o květnových svátcích. V pátek ráno jsme se vlakem dopravili do Strakonic. Nejprve jsme vyjeli nad město a pak vyrazili směr Javorník. Menhir Mudrc jsme přejeli, pak se rozděli, ale nakonec jsme ho našli. Jen jsme se tam dost zdrželi. Z Popelné na Obří hrad je to obří výjezd, nebo spíš náročná procházka. Na Kvildě jsme sehnali Jarunovi nové brzdové desky a pak se občerstvili. Přes Černou horu a Větrnou skálu jsme dojeli na Polku a odtud to rvali v rámci urychlení silnicemi až do Lenory a odtud přes Černý Kříž do Nové Pece. Tam jsme si chtěli dát večeři a přespat, ale všude bylo zavřeno a z kempu zrovna korona (za pomoci PČR) vyháněla lidi, co tam chtěli spát v autech. Tak jsme ještě kus popojeli a spali v lese pod Špičákem. Ráno jsme se zahřáli výjezdem na Špičák. Cestu jsme netrefili, tak to bylo nošení přes kameny a vývraty v mladé smrčině. Silný zážitek 😉 Ve sjezdu do Horní Plané jsme opravili defekt a dole potom posnídali před sámoškou. Ve Frymburku jsme servisní okénko rozšířili o další dvoje nové brzdové desky a jeden plášť. Není nad kvalitní přípravu před vícedenní akcí 🙂 Přívozem jsme se dostali na druhou stranu a přes bývalé Kapličky jeli do Studánek. Tam jsme potkali partu bajkerů, kteří se nás ptali, jestli taky jedeme VKJČ. Byl jsme z toho naprosto nadšený! Naše myšlenka se šíří! Byli to bajkeři z Kaplice, zatím úspěšně zakončili tři z nich. Přejezd do Novohradek byl dlouhý a na Žofíně došlo na další servisní úkon – doplnění prasklých drátů v mém zadním kole. Po Jelením vrchu byl v plánu ještě výjezd na Velký kámen – Besednickou horu a Vandličku, ale to už jsme nechali na ráno. Jen tak tak za světla jsme dorazili na naši chajdu, kde na nás čekal roztopený krb a uvařená večeře. Spát v lese bez večeře je hezké, ale tohle taky nebylo špatné 🙂 Ráno jsme tedy objeli, co nám zbylo ze včerejška, a přes Louzek a Bujanov jeli do Rožmitálu a dál do Krumlova. Tam jsme doplnili energii a upravili plán. Zrychlil jsme to přes Chvalšiny a Kuklov na Bětu. To už bylo jasné, že na Rohanovský vrch a Svobodnou horu dnes nedojde. Na to dostat se z Chrášťan do ČB na vlak měl Jarun hodinu. Stenly rozjel tempo, Jarun poctivě visel v háku …. a já si vystoupil. Jen jsem držel palce ať to stihnou, což se nakonec povedlo.
V létě jsme odpočívali a k další etapě si vybrali zářijový víkend. Tentokrát jen já se Stenlym jsme v sobotu ráno dojeli vlakem do Skříněřova, nejbližší vlak pod Rohanovským vrchem. Přes Prachatice a Husinec jsme dojeli do Bavorova, kde jsme navštívili obchůdek. Bylo potřeba se připravit na výjezd na Svobodnou horu. Přes Vodňany a Temelín jsme dojeli do Týna nad Vltavou a po občerstvení na benzínce jeli k Židově strouze. Plán byl jet ji celou, ale po deštích bylo dost vody a bahna a taky na brodění se ve vodě a pak jet celý den v mokrých botách už nebylo tak teplo. Tak jsme ustoupili a zajeli jen pro kontrolu. Do Soběslavi jsme dojeli kolem páté a dali se večeři na náměstí ve Vietnamské restauraci. Dojeli jsme ještě do Chýnova, ale už byla skoro tma, tak jsme si tam dali pár piv a spali v exkluzivním turistickém přístřešku kus za obcí. Na ráno už nám toho tolik nezbylo, tak jsme po kapličce na Pacově hoře a Šelmberku byli v 10 hodin na vlaku v Táboře. Na přejezd do České Kanady přes Pacov a Kamenici nad Lipou nám chyběl celý den. To jsme ani neplánovali. Ještě by šlo přejet vlakem do Jindřichova Hradce a přes vrcholy dojet do ČB a celou VKJČ tak dokončit. Asi bysme to dali, 100 km za 8 hodin, ale bylo by to náročné s dojezdem po tmě. Tak jsme dali přednost užít si zbytek slunečné neděle v ČB.
První říjnový víkend jsme se Stenlym vyrazili z JH na Velký Kámen. Tam jsme se potkali s Jarunem, který to z Prahy vzal do Dačic. Společně jsme projeli Českou Kanadu ke zřícenině kaple nad Lutovou. Tím jsme objeli vše co šlo 🙂 a uspokojeni přes Třeboňsko dojeli do ČB.
Díky spolubajkerům za společně najeté kilometry, bylo jako vždy super a už se těším na další!
Bajku zdar V.
