VKJČ 2016 – 11. Jana Šraierová

Inspirací pro letošní léto se mi stala Vrchařská koruna Jižních Čech.
Nápad Petra , že všech 20 vrcholů zdoláme během pár dní, s minimem věcí na biku, se mi zamlouvalo od samého začátku plánování.
Den před akcí se pokouším nastrkat vše potřebné pro přežití do tašky o pár litrech.
Trochu nevěřícně zírám na seznam, který jsme si předem sepsali a ještě pár věcí znovu třídím.
Žabky a lak na nehty nechávám tedy pro jistotu doma a místo toho tam narvu náhradní fusky , myslím, že se budou hodit daleko víc.
Je pátek 29.7.2016, den D. Okolo poledne opouštíme na pár dní Budějce. Ještě ráno mrknu na meteoradar, ale už úplně zbytečně. V plánu vyjet už mi nic nezabrání.
Naštěstí je krásně, slunce svítí.. ještě káva na vzdálené benzíně a tradáá..
S pozitivními emocemi se blížíme k prvnímu vrcholu s názvem Svobodná hora.. Ještě ani nestojím pod cedulí a Petr už vytahuje foťák. Vytvořím pózu pro pana fotografa a na foťáku se ujistím, zda je na snímku vše, co má být..Ještě se má co učit
Následují další vrcholy „Hrad“ a po něm již známý „Helfenburk“, který nám před nosem zavřeli.
Poté přijíždíme do Volyně a zvažujeme nocleh.
Přespání na místní plovce se zdál jako super nápad. Akce „sraz veteránů“ nám zajistil docela slušnou dávku zábavy. Ráno se koupák začíná brzy plnit a tak se se snídaní nezdržujeme… dnes postačí vafle se šlehačkou a kávičkou )
Na tento den máme v plánu vrcholů rovnou pět. Trochu Petra začínám podezírat, že každý den bude počet dosažených vrcholů zvyšovat.
První z nich je Javorník. Nahoře nás vítá uštěkaný pes a známá kamenná Klostermannova rozhledna.. Dolů již pro mě obtížnější sjezd a v polovině fotka ve vaně
Další fotka na Královském kameni, před nímž mě zaujal velký skalní oltář vytesaný do kamene. Vznikne tak další fotka a já si až doma čtu informace o vrcholu i o tomto oltáři..
Vypráví se, že prý v blízkosti kamene kvete jen o dni svaté Barbory čarovný květ. Kdo květinu najde, může získat velké bohatství, které je zde ukryto…
Píšu si do kalendáře datum 4. prosinec a návrat na Královák .
V Nicově chválíme domácí kuchyni a po výborné kulajdě a borůvkovém koláči ( jooo a Petr si dal ještě nějaký bramborák přes celý talíř ), zkoušíme radlera z piva a coly, a …. nebylo to nejhorší
Míříme na Churáňovský vrch…Cestou necestou nabírám do ponožky závlahu a už bez ní mířím k vrchu- viz foto Churáňovský vrch .. Pod ním právě probíhá Šumavský Mtb maraton spořky..S heslem, že taky potřebuji „kolo pro život“ se co nejrychleji vzdalujeme od místního ruchu…
Další zastávkou je vrchol Hrb,kde nahoře na šutru nacházím jezevce se schránkou,vrhnu se na knihu a už smolíme společně :“Už jsme tady zase, kopec jako prase.Vítku a Lojzo fakt dík. VKJČ 2016. 7 vrchol“ .
Vlčí kámen…pár šutříků..foto a jedeme shánět bivak. Projíždíme Horní Vltavicí a zjišťujeme, že žádnou hospodu nenajdeme…Paní se síťovkou v ruce podává info, že dole je kemp
Drobáky stačí na ubytování pod širým nebem a dvacka na už potřebnou sprchu…
Už se cpeme dobrou pizzou a doplňujeme tekutiny Kozlíkem s kozlíkama. Společnost nám dělají další dva sedmiletí bikeři.
Když začínáme vybalovat spacáky a alumatky vnímáme zvědavé dětské pohledy a na otázku šišlajícího chlapečka Péti :“A kde máte štan?“ odpovídá Petr, že jsme chudí a na stan už nemáme…Následuje plno dalších otázek ohledně změny klimatu, a nás tato úsměvná historka provází při dalších dnech a vždy se tomu v ne zrovna lehkých chvílích společně zasmějeme..
Ráno děkuji tam nahoru za vykukující sluníčko a po osmé už zase vyrážíme.
Dnešek nabízí tři vrcholy, včetně jednoho mně známého, jenž se nazývá Knížecí stolec. Vyjíždíme na Bobík, zalesněný vrch je téměř bez výhledu, ale do knihy píšem“ Není Bobík jako bobík, tenhle Bobík fakt stál za to!.. vrchol devátý… Následuje foto na vrcholu Sněžná a už se těším na stolec.
Když však vidím samotný vrchol a cestu k němu, do smíchu mi rozhodně není. Tlačit se bude zase, je mi to jasný…Jenže samotný otevřený prostor, kde každý krok měřím a posouvám kolo před sebou se mi zdá nekonečný…
Rozhledna mi ale umožní konečně výhled do celého okolí a já po zdolání několika vrcholů můžu konečně obdivovat krásu přírody i zeshora…Na dřevěné rozhledně dávají zdarma tetování, takže se obětuji a pořád vtipkuji:)
Když přijíždíme do Horní Plané, už nás doprovází pár kapek..ale máme pro dnešek splněno a tak si sedáme na zahrádce na náměstí..Nocleh zajištěn a bylo to moc prima. A tekutiny též řádně doplněny!
Shrnu to v jednom balíku: srnčí na smetaně, výborné víno a úžasný lidičky…
Ráno vyrážíme na cestu opět za doprovodu slunce, a v Horní Plané se necháme popovézt přívozem. Během chvíle se fotím na Medvědím vrchu…žádná cedule, drobné zklamání, a vrchol bez výhledu. Fotka tudíž vzniká pod stožárem vysílače.
Slunce pálí, bříška plná, žádné chvátání. Cesta před námi..lehni si do trávy…lalalala
A pak šup šup na Vítkův kámen, ten je již zaplněn turisty, a tak pouze foto. Já ještě vyběhla na schody zříceniny a pak pomaloučku slalomem mezi lidičkami dolů…Chvátala jsem tak pomalu, že dole hlásím odřený loket…Taaak, pryč zase od lidí..tedy ještě ne, neodpustíme si nejdražší kulajdu s pečivem a koníkem na Petrovo palci, aspoň můžeme další chvíle na biku věnovat debatě o tom, jak má fungovat pohostinství.
„Hvězdná“..další tisícovka, o které nemám ani páru. Než dojedeme pod Medvědí horu, vycvakávám a kochám se při pohledu na krásný rybník s úchvatným odrazem mraků.. V pozadí se k nebi tyčí pár větrných elektráren..
„Medvědí hora“.. dostat kolo k ceduli úplně lehké nebylo, po cestě spoušť, dost větví, ale konec stál za to. Petr po mě chce neustále ať remcám, nadávám a teď už opravdu ze mě vypadne: Doprčic!!! Ale je to jen pro jeho radost. Říkám si, na co mám nadávat? Že máme super počasí?, že máme dobrou náladu?, že nám dají všude najíst a napít a že je jen na nás co podnikneme?….
Fotka nutná pro uznání a další na samotném kameni na vyhlídce, ze které byl opět taaak krásný výhled…
Dolů už mastíme další písničky včetně : „Medvědi nevědí, že tůristi nemaj zbraně…lalala ..medvědi je v městě vymění za zlaťáky..za ty si koupí maliny, med a slané buráky..“
Už ve Dvořišti zjistíme, jaké je okolí pro bivak a vracíme se do města na místní zahrádku. Během chvíle máme na stole hostinu…
Jenže to asi nestačí a tak vracíme vietnamskou dodávku, a kupujeme i baterie do čelovky.
Petr vychází z prodejny s plnou igelitkou a já se vážně bavím…Hlady se mnou neumřeš-dodává..To už je mi dávno jasné
Na kraji lesa se vybalíme a rozděláváme oheň…Že koušou komáři? to nám nevadí…
Paprsky mě probudí a naskytne se mi úžasný pohled na louku, ranní mlhu….Po pravici na nás čumí krávy, jako by si říkaly – „kde jste se tu lidi vzali?“ Snídaně od Vietnamce luxus.
Zdravíme trojici mláďat, cestujících na těžko, doplníme vodu v místním coopu, dodáme si energii super koláčkem a míříme na moje milované Novohradky….
Kamenec..Nejvyšší hora Novohradska. Když jsem před měsícem sbírala informace o vrcholech, dočetla jsem se o Kamenci následující: Na horu Kamenec nejezděte ani na crossovém kole. Těžko by jste jej tam vytlačili. Nechte kolo zamčené pod strmým stoupáním..
No jasný, ale co fotka?
Po cestě dostávám do dlaně už poněkolikáté doping v podobě borůvek a malin..
Nohoře zavzpomínám na mládí, vyfotím se a před námi jsou další čtyři vrcholy..
Cikánský vrch, Kohout, Todeňská hora…Končíme v Římově, protože Kleť si necháme až na zítra..
Doprovázejí nás kapky deště, ale přesto volíme koupačku v Malši.. Ledárna největší, ale koupel už nutně potřebujeme, pokud chceme do společnosti..
Během půlhodinky už máme v hospůdce na návsi první z asi pěti chodů..
Fotbalové hřiště nabízí přístřešek, to kdyby náhodou pršelo, ale předpověď opět selhala a bylo krásně teplo, i sucho.
Ráno po zákysu a sekané vyrážíme už na poslední cestu a začíná mě mrzet, že to končí..
Ve Zlatce si dáváme bonus, super káva a dortík..Předjíždíme mláďata, co to zabalili v kempu a táhnou se na vlak…Ptají se: a to je pořád do kopce? Přijde mi to po tom všem, co jsme MY v posledních dnech absolvovali, jako fakt vtipná otázka
A už je před námi…Nejvyšší hora Blanského lesa, Kletička moje milovaná.. Letos již po několikáté, ale těším se na ní..
Kleť?? To bude brnkačka z této strany
Kdo zná, ví… Zadarmo to rozhodně není, ale těším se a makám..
Po cestě potkáváme už jen tahače s koloběžkama a funím si to do kopce…
Jsem tam..Po dlouhé době mám kolem sebe spousty lidí..asi je nevnímám tolik, sedám si ke stolu, prosím o radlera a ve chvíli mě všechno strašně dojme. Janička je trochu naměkko.. Dvacet vrcholů…Od pátka do středy. Mám to..!!
Jsem vděčná za to, že jsem takto mohla poznat krásu Jižních Čech z jiné strany. Viděla jsem plno nových míst, potkala pár super lidiček, a objevila svojí tajnou zásobu energie, ze které jsem čerpala. Také ve mně vřela spousta pozitivních emocí a ověřila jsem si, jak velký podíl na samotném výkonu má hlava.
Byl to super nápad, a další cíle pro příští rok mám již ujasněné. Vrchařské koruny „nejen Jižních Čech“!!
Chválit musím podsedlovku, o které jsem celou dobu ani nevěděla. A veliký DÍK patří samozřejmě Petrovi, že tohleto „moje loudání“ se mnou ujel, i když sám to zvládnul s Vítkem za víkend a to při pro mě děsných podmínkách jako je zima a déšť. Kluci – smekám! Fakt klobouček ..
Takže kdybych to měla konečně shrnout… Nadšení, slunce, písně, bike, fotky, radost, smích, pot, a slzy ) žádná krev a žádný defekt!
Ráda bych navrhla setkání všech, kdo zajel VKJČ… Myslím, že nadšenci pro tuto věc si mají o čem povídat. Tak neváhejte a udělejte setkání
A jako památku na vrcholy bych si oblékla na toto setkání tríčo, které nese znak VKJČ..a chci a chci a chci
Díky chlapci, moc dík….Tak zase příště Jana
PS: Jeste jsem chtela dodat, ze celkove prevyseni jsme namerili 8200, a najeto
382km