VKJČ 2017 – 1. Václav Krutina

Václav ujel 584 kilometrů, 9662 metrů stoupání 2x přespal na trase. Jen vinou techniky už nedojel po ose domů, aby uzavřel kolečko kolem Jižních Čech

Ahoj Lojzo, slíbil jsem ti, že pošlu podrobnější popis mé cesty za Vrchařskou korunou Jižních Čech 2017. Tak tedy.
Někdy koncem ledna ve mně uzrál plán uskutečnit tuto akci z Budějc do Budějc. Pohled do kalendáře mi napovídal, že prvního dubna je sobota. Další rozhodnutí bylo, že na akci obětuji jeden den ze své dovolené. Bylo tedy jasný, že na akci mám ze začátku pouze tři dny.
Jak jsem se připravoval? Jezdil jsem na kole, jak počasí dovolovalo. Když napadl sníh chodil jsem na spinning a otužoval jsem se. Rozhodl jsem se postavit nový bajk, lépe řečeno nový rám, staré obnovené vybavení. Tady bych chtěl poděkovat Petrovi šikovnýmu za opravu ořechu mého zádního kola. To se vcelku zadařilo a zajížděl jsem ho na závěr sezóny. Nigt Ride 2016-2017.Postupně, jak byly zveřejňovány body VKJČ 2017, bylo jasný, oproti ročníků 2015 i 2016, že se trasa pořádně natáhne. V přípravné fázi i ve fázi, kdy jsem jel, mě napadalo object to na silničním kole. Určitě se to dá také. Silniční cyklistiku mám také moc rád. Co rozhodlo, že jsem vyrazil na horském kole? Trasa pro silnici mi vycházela o další kilometry navíc. Při pohledu na to množství kilometrů, vyhrála ta menší porce. Moc jsem si nevěřil, ale chtěl jsem to zkusit. Tak deset dnů předem jsem začal zvažovat co vzít sebou, co na sebe. Počasí se hodně vylepšovalo, což nahrávalo jet hodně nalehko. Chtěl jsem jet přes první noc, tak jsem sebou bral jeden batery pack k mobilu, 12ks akumulátorů 18650 + jeden batery pack (to jsou další 4×18650), celou trasu jsem chtěl zaznamenat do gpx formátu. Takže baterky byly použity, jak k mobilu, tak na svícení. Celou trasu jsem měl na mapách KČT 1:50000. Další vybavení, malej lehkej spacák, alu folie, jídlo na 1,5 dne vodu 1+2l. Jak jsem jel napakovanej, je vidět z fotek.
31.3.2017 jsem byl normálně v práci tj. vstával jsem 5:00 odmakal jsem pro „kapitalisty“ a domů jsem přišel v 15:00. Dvě a půl hodiny jsem chrupnul, pomazal jsem si prsíčka francovkou, a záda tygří mastí. Sbalil jsem si svejch pět švestek a vyrazil směr Jindřichův Hradec. Byl nádhernej večer jasno, ale měsíc moc nesvítil. Měl jsem v plánu být v 0:00 hod. 1.dubna 2017 na Vysokým kameni. Jel jsem lážo plážo, furt jsem si něco šteloval, upravoval a ve Stráži nad Nežárkou jsem zjistil, že budu muset přitlačit na pilu, abych byl do půlnoci na prvním kopci. Končila sranda. To se nakonec povedlo. Dal jsem první bagetu. Cestu na Čertovu prdel jsem znal z pěšího výletu s dětičkama, tak jsem si ji „bikersky“ užil. B yl to jen kousíček. Další kopec Hradisko byl napohodu a pak po hlavní silnici do J.Hradce v hluboké noci jsem najel na značku a na Rýdlův kopec, tam na mě přišla první krize, chtělo se mi spát a byla mi zima. Asi tak tři minuty jsem bloumal, že si tam někde ustelu, ale bylo to na spaní nevlídné místo tak jsem se na to vykašlal. Před rozedněním teplota ještě víc klesala a zůstat na kole bylo to nejrozumnější. První občerstvovací zastávka byla v Košicích v samošce. Přejezd na Javorovou skálu byl velmi velmi dlouhej. Před Jistebnicí se ozval podivný zvuk. Překontroloval jsem kolo a příčina byla jasná. Rupnul mi drát v zadním kole. V Jistebnici žádný cykloservis nebyl. Jelikož používám 28 drátové ; provedení výpletu, nebyla to pozitivní zpráva. Když jsem se doma balil, tak jsem původně věci na opravu měl, ale v rámci odlehčení jsem to oželel. Až do večera jsem tohle rozhodnutí měl pořád v hlavě a pořád sledoval chování zadního kola. Dalším bodem byla Javorová skála. Po tolika hodinách další kopec. Něco mi říkalo, že opravdu největším problémem tohoto projektu budou velice dlouhé přejezdy. To se teprve mělo potvrdit. Právě vyskytnuvšího běžce žádám o fotografii, to proto aby mé album neobsahovalo jen selfie fotky. Ptal jsem se chlapíka jestli je místní, odpověděl že ano, při další otázce kudy se nejlépe na mtb kole dostanu na Langovu rozhlednu vůbec netušil na co se ptám, v životě tam nebyl.Udělal se velmi parný den a na planinách to pěkně peklo. Hlídal jsem si hlavně abych pořádně pil. V Kovářově jsem minul velmi pěknou hospůdku a pokračoval na Onen svět na Langovu rozhlednu.Byl to nejsevernější kopeček na trase. Velmi rychle přišel Koňský vrch. Když to takhle rychle odsejpá vlívá mi to energii do žil. Užil jsem si výhled na Orlík ze Žďákovského mostu a pokračoval proti slunci. Přišel další dlouhej přejezd na Velký Kamýk. Měl jsem v nohách cca.240 km za cca.18 hodin. Začínám uvažovat , kde zvolím první odpočinek Volba padla na Volyni. Tady bych chtěl říct, že jsem nepoužil cyklopočítač. Raději nevědět kolik je ujeto a kolik ještě zbývá. Začaly se objevovat první bolístky, a jakékoliv převýšení mi začalo dělat velké problémy, hlava byla unavená a chyby byly i ve volbě trasy. Velký Kamýk byla zajímavá záležitost u Písku a pokračoval jsem směr Strakonice. Za nima byl z mého pohlednu poslední cíl rozhledna Kbíl. Ve Strakonicicích bylo na pumpě občerstvení a chvíli uvažoval i nad tím nezabalit to tam. Přeze všechno nejistě vyjíždím směr Kbíl. Bylo to velmi ostré stoupání. Na jeho úpatí nade mnou poletoval chvíli dron, který řídili dva borci opodál. Jestli tam měli kameru, tak se ti dva chlámou ještě teď, protože jsem byl vyšitej jak ještě nikdy. Stačilo drbnout, spadnul bych a v tu ránu chrápal. Cesta do Volyně byla svízelná a tuze dlouh&a acute;. Čuměl jsem furt do mapy a volil trasu s co nejmenším stoupáním. I tak cesta vedla přes hory a doly. Do Volyně jsem přijel už po tmě, rychle se ubytoval a šel na večeři. Pořádná flákota mi udělala velmi dobře. Po více než 24 hodinách a 316km v těle mi ani nikdo nemusel zpívat ukolébavku. Byl jsem tuhej.
Dobil jsem dvoje baterky, jak ty skutečné tak ty svoje v hlavě. Po snídani vyjíždím směr přes Vlachovo Březí na hrad Hus. Počasí přálo a já začal ukrajovat ze Šumavských kopečků. Po první etapě jsem byl kupodivu v cajku, co bolelo, přes noc přestalo bolet. Avšak čím blíže k hradu Hus, tím více mě začalo pobolívat koleno. Holt taková cesta musí být něčím vykoupená. Nemůže být nic zadarmo. Nějak se postupně na problém aklimatizuju a pokračuju dále. Zdolal jsem Hus s kolem na zádech a tyčinkou oslavil půlku této výzvy. Dalším bodem byl další hrad Kunžvart. Dojel jsem do Strážnýho a závěrečnou zteč jsem vedl po modré. Děs běs. Lesáci tam dělali tě žbu takže povětšinou to bylo ve stylu potláčam bajk. Cestu zpět tedy volím po žluté. Zde jsem poprvé na severních stinných místech viděl zbytky sněhu. Zásoby jídla byly na nule. Začínám plánovat kde jíst Strážný nebo Stožec. Z minulosti jsem měl dobré zkušenosti se Stožcem, upínám se tedy k němu. Neuvědomil jsem si však jednu věc nebyla sezóna. Když mě však hostinský ve Stožci viděl, asi se mu mě zželelo a našel poslední zbytky v kuchyni. Kdybych se ve Stožci nenajedl asi by bylo vyloučeno pokračovat. Čekalo mě Plešné jezero, cestu jsem znal velmi dobře, tížilo mě jen počasí od Německa šel bouřkový mrak. K Plešnému jezeru se dostávám přes čtyři sněhové závěje, které tu zbyly po tuhé zimě. Fotím, oblíkám a upaluju k Čertovu kopytu. To je nad Lipenskou přehradou. Po cestě chvíli pršelo,ale bylo jasné, že mě to mine. Cesta podél Schwarzenberského kanálu a pak dále po pravém břehu Lipna se neskutečně vlekla a můj celkový stav byl na úplném dně. Tento den jsem měl úplně jiné cíle, realita byla úplně jiná. K Lipenské přehradě jsem dorazil už byla černá noc. Aktivoval jsem světla a pomalou chůzí kráčel ke skále Čertovo kopyto.Od značky ke značce a doputoval ke skále, od které je výhled na Lipno Marina. V ten moment jsem byl v žalostném psychickém i fyzickém stavu. Moc neváhám, objevuji suché místo a udělal jsem bivak . Tenhle bivak mi strašně pomáhá, prob&iac ute;há naprosto v pohodě, mentálně se srovnávám a i nějaké fyzické síly nabírám.
Ráno ztuhlej zimou , kus scházím kus sjíždím na kole k přehradě a čeká mě výšlap ke stezce korunama stromů nad Lipnem. Byl jsem tu kdysi dávno s dětičkama a byly tu mraky lidí. Teď jsem si vychutnal tohle frekventované místo téměř osamocen. Moje mysl se už upíná jen k základním věcem tj. jídlo, pití, mapy(trasování) , baterky, kolo (technický stav). V tento moment mě zajímalo jen jídlo a pití. Dojel jsem do Vyššího Brodu a stavím u samošky. Nakupuju snídani a zásobu na celý den. Tu kombinaci jídel co jsem tam snědl na schodech, to bylo hodně zajímavý. Ten den jsem měl již jeden vrchol a čekal mě poslední den, ve známém prostředí a j&iacu te;dlo položilo dobrej základ pro úspěšné zakončení. Čekal mě hrad Louzek a Jelení vrch. Na Louzek jedu po frekventovaných silnicích na Jelení vrch naopak po klidnejch opuštěnejch cestách . Z Jeleního vrchu alias Doppleru na Kraví horu jsem jel již několikrát. Závěrečný trháček na Kraví horu vpohodě jezdím, s bagaží a třetí den na kole byl pořádně tvrdej oříšek. Dal jsem to. Ve známém prostředí Novohradských hor mě čekal neznámý vrchol Hradištský vrch. Předtím stavím na poměrně dlouhou dobu v cukrárně v Benešově nad Černou. Dobíjím baterie a dávám serii zákusků , které mi připadají, že mají všechny stejnou chuť. Doplňuju tekutiny a jed u na kopec v mém pořadí číslo 18. Kopec jsem tlačil a dolů jel pěkný sjezd do Blanska. Do téhle chvíle jsem jel bez jednoho drátu v zadním kole, snažil jsem se ject tak aby kolo vydrželo. Převládala ve mě myšlenka „to už vydrží“. Projel jsem Kaplicí a začal stoupat na Polušku, před Omleničkou rup. Koukám jako rybíz rupnul mi v zadním kole další drát na stejné straně, kde už chybí jeden. Ze čtrnácti už chybí dva . Za každé rouhání přichází trest, to byl asi i tento případ. Po červené jedu i tlačím , abych kolo pošetřil. Fotím se na Polušce, kde je vysílač v mlze a jedu po silnici do Českýho Krumlova , odtud zahajuju výšlap na poslední dvacatý vrchol cesty. Nahoře jsem byl 3.dubna 2017 v 19:30 hod. Fotím se s křížem a dlouhou dobu se snažím odeslat v začínajícím dešti fotky ze všech dvaceti vrcholů. Trvalo mi to strašnou dobu. Ve tmě a dešti, začínám sjíždět do Č. Krumlova. Po chvíli zjišťuju, že jsem si ve tmě zapoměl zavřít zadní brašnu a poztrácel jsem pár věcí . Zavřel jsem jí a pokračoval dál ve sjezdu. To už se zadní kolo začalo deformovat . Dojel jsem do Plešivce a zapíchnul to. Nechtěl jsem zničit karbonový ráfek. Do mého předsevzetí mi scházelo cca . 25 km tak snad příště. Myslím, že to bylo dobré rozhodnutí. Druhý den jsem našel zadní kolo prázdné .
Při podrobnějším průzkumu vyšlo najevo, že byl plášť plný trnů. Do mého předsevzetí mi zbývalo cca. 25 km, tak snad příště.
Celkový účet (data podle Endomonda):
1.etapa
316 km
4424 m celkové stoupání
20:58 hod. (čistý čas pohybu)
2.etapa
136 km
3026 m celkové stoupání
10:59 hod.
3.etapa
132 km
2212 m celkové stoupání
11:48 hod.
584 km
9662 m celkové stoupání
vyjel jsem 31.března 2017 v 19:00 Č.Budějovice
skončil jsem 3.dubna 2017 cca.21:00 Č. Krumlov – Plešovice
Děkuju všem kteří na mě mysleli. Lojzo děkuju, že pořádáš tuto akci.
MLH
Vašek Krutina